Chytáme za kliku eurostředověku. Slyšíme dupot kopýtek a klektání kance. Jak bude vypadat trajektorie jeho útoku? Vidíte dva lidi u stolu, jak si povídají? Vítejte na palubě vzducholodě Dračí doupě.
Performativně – výstavní projekt Napadení Kancem se uskutečnil v roce 2019 v galerii The White Room v Praze. Připravil jsem ho společně s Viktorem Dedkem.
Podtitul výstavy obsahuje dva pojmy, které je třeba vysvětlit. Eurostředověk je pojem, který se postupně formoval na základě diskuzí na téma umění mezi oběma autory. Tyto rozhovory se proměňovaly, na začátku pomáhaly autorům definovat, co pro každého z nich umění znamená, až po zpřesňování artikulace témat a zájmu a jejich integraci do současného umění. Tyto rozhovory probíhaly nejčastěji u stolu. Přenesení této civilní situace dvou lidí, kteří se baví u stolu, se stalo základem i pro tuto výstavu.
Vraťme se k pojmu „eurostředověk „, úzce souvisejícím z druhým pojmem, který je třeba vysvětlit, a to je Dračí doupě. Česká verze „Role – plaing game“ Dungeons and Dragons. V této hře můžete zaujmout dva posty: buď roli postavy a nebo pána jeskyně. Ten buduje fikční světy a příběhy, ve kterých žije postava skrze rozhovor a kostku svůj fiktivní život. Tento typ her se stal předobrazem počítačových RPG. Viktor se tématem her, hlavně počítačových, zabývá konstantně. U mě jde spíše o testovaní imaginativního charakteru hry. Naše společná teze je, že tento typ hraní se dá uchopit jako svébytné umělecké médium, jen je nutné ho předefinovat pro potřeby současného umění. Dračí doupě hráče přivádí do fantasy světa, který je svou estetikou blízký té středověké. Eurostředověk je tedy estetika středověku/fantasy unifikovaná institucí Evropské unie. Kombinovali jsme design kancelářských stolů s motivy středověku a fantasy a vytvořili tak sérii „eurostředověkých“ stolů.
Každý z těchto stolů se mohl stát dějištěm performativního hraní Dračího doupěte, před diváky. A nyní se dostávám k názvu výstavy Napadení Kancem. Dračí doupě vytváří svět na základě pravidel. Důležitou částí těchto pravidel je i soubojový systém a souboj s nestvůrou je jeden z nejčastějších motivů hry a nejvyšší metou je porazit v souboji draka. My jsme však chtěli hru odlehčit a vybrali jsme nestvůru méně velkolepou. Určili jsme si pravidlo „kance“, v každé herní epizodě se objeví alespoň jeden divočák. Hned první performativní hraní přineslo nečekanou zkušenost, při tvorbě postavy se určuje i její přesvědčení, které může určit náhoda za pomoci hodu kostkou v rozsahu od zákonného zla až po zákonné dobro. Viktorova postava se stala zákonně zlou a to přineslo zajímavý vnitřní konflikt jak pro hráče tak pána jeskyně. Hráč byl nucen konat zlo v rozporu s vlastní morálkou, pán jeskyně nemohl toto zlo jen tak zničit, jeho úkolem je být neutrální.
A tak byli diváci na vernisáži svědky únosu dítěte a následné rvačky Viktorovy postavy s matkou dítěte. O výsledku souboje rozhoduje kromě vlastností jako síla a obratnost také i hod kostkou, v kterém měla štěstí matka a únosce v dramatické rvačce zabila. Tím pádem první hra skončila a nedošlo ani na očekávané pravidlo kance. Na stole zůstaly poznámky ke hře, kresby, deník postavy a kostky a my jsme přešli k dalšímu stolu, kde se role obrátily, a hra pokračovala s novou postavou v novém světě.
Z her jsme pořizovali audio záznam, který jsme následně přepracovali na rozhlasovou hru a pouštěli ji z reprobedny umístěné ve středu galerie.
Design reprobedny odkazoval na účel hry, kterým je zábava, a tento aspekt jsme ještě podpořili umístěním čokoládových euromincí po galerii, které se tak stali sladkou tečkou pro mlsu chtivého diváka.
Jan Boháč 