Na vilovou čtvrť uprostřed jedné z významných evropských metropolí padla tma. U opravdu nádherného domu odpojil kdosi bezpečnostní systém a oknem vnikl dovnitř.

Zakuklený lupič v černé kombinéze a batohem se pohyboval tiše, naslouchal a do každého pantu dveří, které chtěl otevřít, kápl olej. Když si byl jistý, že v domě nikdo není, rozsvítil čelovku. Stál uprostřed kuchyně. Kužel světla se pohyboval místností stejně tiše jako on. Uprostřed stál velký stůl, židle rozestavěné tak, jako by tu právě skončila domácí party. Vydal se na detailní průzkum. Vypadalo to, jako by majitel domu vyloupil veganské potraviny, pomyslel si. Válel se tu časopis. Když ho vzal do ruky, omylem převrhl svíčku, vosk se vylil na stůl a začal pomalu tuhnout. Jóga a meditace-zpomalení jako cesta ven přečetl název. Vedle talíře s nakrájeným uzeným tofu ležela kniha s titulem Queer, Úzkost a Identita Kamene. A o kus dál velká keramická nádoba, odklopil těžkou poklici, kimči řekl v duchu a rychle nádobu zase zavřel.

Světlo lupičovy čelovky se zastavilo na zdi, byl na ní obraz, visel mírně nakřivo. Když se ho chystal narovnat, všiml si trezoru, který se za ním skrýval. Lupičovo srdce se rozbušilo, vrhl se k němu. Byl zamčený.  Přikládal k němu ucho, otáčel kolečkem zámku, ale ten odolával. Lupič páčil, vrtal, ale pořád nic.

„Sakra, já to snad neotevřu,“ zaklel nahlas.

„Nikomu z nás se to zatím nepovedlo,“ odpověděl hlas zpoza lupiče.

Ten leknutím nadskočil. Otočil se, ruce sevřel v pěsti a postavil se do bojové pozice. Stál před ním zakuklenec zavalité postavy, také celý v černém. Ze stínu se vynořili další a další a další. Někdo rozsvítil. Místnost jich byla plná, hubených, tlustých, vysokých, malých. Byli všude, z černých kukel zírali na lupiče. Ten těkal očima a péroval na špičkách, nevěděl, kam se dívat dřív. Vytáhl zpoza opasku dlouhý nůž. V ten okamžik atmosféra v místnosti zhoustla. Jeden zakuklenec vzal z linky dranžírák, druhy vytáhl obušek, další nasadil na ruku boxer a jednomu zapraskal v ruce elektrický paralyzér.

„Tak tohle snad není nutné, dámy a pánové, hezky pěkně se uklidníme,“ snažil se situaci zvládnout zavalitý zakuklenec.

„Kdo jste?“ zeptal se lupič.

„Stejně jako ty – lupiči. A stejně jako ty jsme všichni narazili na tenhle zpropadenej trezor a nikomu se ho za boha nepodařilo otevřít. Každej sem přišel sám a nebudeš tomu věřit, už tady felíme nějakej ten pátek. Založili jsme tajný společenství a možná se ti bude zdát, že tomu velím já, ale my tady máme horizontální způsob vedení. Tak doufám že necháš tu svou dýku v klidu a přidáš se k nám. Já sem Tlusťoch. A co ty, jak ti říkají?“